Byl to jeden z těch dnů, na které se celý týden těšíte. A pak skutečně předčí všechna vaše očekávání.

Noc před výstupem

V chatě jsme spali jen 3,5 hodiny. Ve 2:00 v noci zazvonil budík a my se vydali na cestu. Tma, ticho, hory kolem… jen tušené, ne viditelné.
Alfík nás doprovodil k chatě, kde na nás čekal. Do alpského terénu ho záměrně neberu — nechci zbytečně zvyšovat riziko. Ale vím, že si vycházky, kde je to bezpečné, s námi vychutnává naplno.

Respekt k horám v noci

Jít uprostřed údolí ve tmě je zážitek sám o sobě. Viditelnost téměř nulová, okolí jen tušené. Kdykoli jsem přemýšlela o lavinách, den před tím hlásili lavinu kousek vedle, cítila jsem velký respekt k tomu, co nás obklopuje. Přistupovali jsme k celému výstupu s Lukym s maximální obezřetností.
Zastavila jsem se. A bylo to správně.
Když se začalo rozednívat a my jsme byli téměř na vrcholu, podívala jsem se nahoru. Popadané laviny, velké sněhové převisy. Řekla jsem Lukymu, že dál jít nechci.
Luky nám vykopal díru ve sněhu, nahoře dost foukal vítr a usadili jsme se. Já vytáhla foťák.

Východ slunce

Měli jsme trochu zataženo, ale přesně to způsobilo, že východ slunce byl naprosto rudý. Za horami se rozlila barva, kterou na fotkách ani nedokážu zachytit tak, jak ji vnímaly oči. Jak sluníčko začalo vylézat nad hory, paprsky se opíraly do svahů.
Luky mi pak nabídl, že natočí video s dronem. No… neskončilo to tak, jak jsme čekali. 😄
Zeptal se mě, jestli bych si ho vzala za muže… a já řekla ANO.

Cesta dolů

Posedět, pokochat se, dát čokosku, udělat moje šťastné tance, a pak jsme vyrazili dolů. Minulý týden napadlo pár centimetrů čerstvého sněhu, pod ním ale tvrdá podložka. Při každém oblouku překvapení, co vás čeká. Ale za mě? Nejkrásnější skialpinistický výstup, co jsem zažila.
V chatě jsme vyzvedli Alfíka a v 9 ráno jseli k autu. Celý výlet za sebou, zatímco po cestě dolů šli vstříc nadšenci, kteří měli celý den teprve před sebou. Krásný pocit.